O mecenáších a pro mecenáše
Pohříchu nemnoho následovníků má někdejší římský boháč Maecenat v téhle době, v téhle zemi. Právě on to byl, kdo štědrou podporou umění a věd dal vzniknout podstatnému jménu MECENÁŠ a slovesu MECENOVAT. To, že tato slova znějí našemu uchu archaicky a že respondenti obludných televizních zábavných pořadů mapujících hloupost národa by mecenáše považovali za druh salámu, to všechno svědčí o tom, že nezištná a upřímná podpora umění a věd živoří a zmírá na úbytě. Sponzoři ano, těch je přeci jen víc. Ty ovšem vedou k finanční podpoře umění většinou pohnutky daňových výhod nebo ono mile tržní "něco za něco". Mecenáš je ale bytost natolik pošetilá, že považuje umění za cosi podstatného pro život, za něco hodného dychtivosti, touhy a podpory. Nepožaduje nic - jen pomáhá. Sáhne do kapsy a peníze, které by jiný probendil či zase výhodně investoval, poskytne těm, kteří se pro pomíjivou chvíli vzedmutí emocí plahočí k výslednému tvaru obrazu, knihy, sochy či divadelního představení...
Rostislav Křivánek