Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jako Občanské sdružení TOMAPE ZAKALI máme potřebu sdružovat občany. Činíme tak jednak svou kulturní činností (viz: www.mysebavime.com), ale také otevřenou kritikou i pochvalou všeho co se kolem nás děje. Tento blog by toho mohl být součástí a je otevřen všem, kteří se chtějí vyjádřit k dění nejen v Karlových Varech, zajímají je slova jako: občan, společnost, tvorba, akce, politika, kultura, sport, alternativa, život... Zároveň může sloužit jako nezavislý informační server o všem co se událo, děje a připravuje nejen v karlovarské kultuře. A protože víme, že není vždy lehké "dát o sobě vědět" rádi bychom tento blog poskytli jako zdroj informací a názorů všem novinářům. Mnoho zdaru vám přejí Martin Kaiser a Tomáš Zámečník.
 

My se bavíme! A vy?

26. 1. 2008

O divadle BezDirky kolují různé historky. Jedna z nich, kterou ostatně šíříme sami, vypraví o našem hostování v plzeňském klubu Hemingway. Po třičtvrtě hodiny "hraní" se u jednoho stolku zvedl uhlazený pán obepnutý dvěmi nádhernými slečnami a mával nad hlavou modrofialovou bankovkou se slovy: "Dám vám tisíc korun, když přestanete hrát". Reakce byla okamžitá. Uprostřed představení jsme zahájili, nikoli holandskou, dražbu. Ocenili jsme svůj dosavadní výkon minimálně na patnáct set a vlastním přihazováním šroubovali cenu nahoru. Gigolo pochopil, že jeho dvě vteřiny trvající sláva se proměnila ve čtvrthodinku našeho "triumfu". Aby si před slečnami zachoval tvář bonvivána, už jen pro ně, pronesl (bohužel pro jeho peněženku) zásadní větu: "Tak vás ožeru!" Stálo ho to dva a půl tisíce. Díky Vlastíku!
 

O mecenáších a pro mecenáše

26. 1. 2008

Malá, leč důležitá poznámka o mecenování, v Karlových Varech nanejvýš aktuální a bez připomínek pravdivá. (Převzato z materiálů Městského divadla Zlín ke hře Rostislava Křivánka a Vladimíra Franze JÚDIT)
 

Úhel pohledu

26. 1. 2008

Podzimní, nedělní, finanční, zdravotní, existenční… To jsou nejčastější podoby depresí, vyskytujících se v běžné populaci. A všechny je někdy mívám. Jsem totiž člověk trpící občasnými depresemi. A právě jsem se chtěl rozepsat o depresi kulturní. O kulturní depresi v Karlových Varech. Ale ta mi nějak nejde pod fousy. Ať se snažím sebevíc, představit si ji nedovedu, ba ani uměle navodit. Mohu připustit, že možná nejsem dost kulturní člověk, když na mne teror kulturní politiky města nedoléhá. Anebo se z toho vykroutím výmluvou, že vše je jen otázkou úhlu pohledu. To spíše depresivní kultura je mým tématem.
 

Vraťme se do hospody

26. 1. 2008

V českém filmu Citlivá místa si stárnoucí hrdinka v podání Jany Brejchové najde mladšího přítele a chlubí se jím svojí kolegyni. Proběhne přibližně tento dialog: Brejchová: „On má dnes tu svojí hospůdku.“ Kolegyně: „On tě tam bere s sebou, jo? Teda, toho si važ.“
 

Karlovarský kulturák

2. 1. 2008

Tak nám z Městského divadla v Karlových Varech udělají "kulturní dům" jako by se tam doposud dělo něco jiného než kultura.